Jaromír Jágr
Jaromír Jágr se narodil v roce 1972 v Kladně.
Má v sobě velkou houževnatost a tvrdost, /je to taky stálicí Algol na svém Ascendentu /, tak, jako málokdo, nejen podle svého horoskopu narození, ale i jeho profil temperamentu prozradí velkou životní energii a emocionálně určitou sebestřednost. I to může způsobit, že ve svém věku 45 let se mu nechce skončit s aktivním sportem.
Ve svém horoskopu má VENUŠI na začátku BERANA, nejenže z hlediska partnerských vztahů ve velice špatném znamení, ale taky poškozený napětím na JUPITER a opozicí na PLUTO. Jupiter vztahy rozmnožuje, Pluto zase dává emocionální nenasytnost. S Venuší v Beranu se bude chovat vždy trochu dětinsky, co se týče vztahů.
Svůj výcvik v hokeji začal Jágr pilovat již v dětství. Ráno brzy vstával a chodil se svým otcem trénovat hokej na lední plochu. Jako Kladeňák chodil na Střední průmyslovou školu stavební kterou kvůli tréninkům nedostudoval.
Ale je taky pravda, že měl těžké začátky,vypovídá o tom SATURN na Ascendentu, musel dřít na rodinném statku. Citové planety, LUNU a VENUŠI má poškozené.
Během svého působení ve Washingtonu na téma víry odpověděl: „Víte, co je na víře to nejkrásnější? To, že víru nemůžeš očurat, protože ti nikdo nezaručí, jak to opravdu je. Kdyby lidem někdo řekl, když budete hodní, tak se najisto dostanete někam, kde je to strašně skvělý a dal jim jasný důkaz, tak ty lidi, jak jsou vyčuraní, by se chovali hezky jen proto, aby se měli někde ještě líp. A nebyla by v tom pravdivá touha dělat dobrý věci. Ale právě tím, že nevíš a stejně se snažíš být dobrý, v tom je ta cena. Nejistota, to je na té víře vlastně to nejzajímavější. Díky ní se někam dál dostanou jen ty opravdu dobrý duše.“
V rozhovoru pro deník Sport v září roku 2010 na dotaz, v čem ho pobyt v Rusku nejvíce změnil, řekl: „Asi nejvíc v postoji k církvi a víře. Vždycky jsem byl silně věřící, ale u nás v Česku, když někdo řekl, že věří, tak si druzí klepali na čelo... Tady se za to nestydím, to je největší změna. A cítím, že tohle jsem já. Obava z toho, že se mi někdo bude smát, ve mně už není. Ztratil jsem ostych říkat názory na tyto věci. Tady v Rusku se za to nikdo nestydí. Je to spíš naopak – když je někdo nevěřící, tak se ostatní diví.“
