Chronobiologická psychogenetika

V středu, 25.11,1908 se narodil EDUARD TOMÁŠ v polském Przemyslu českým rodičům, se životním číslem 27/9.

Žil s nimi v několika evropských zemích, po vzniku samostatného Československa se usadili v Praze, zde vystudoval reálné gymnázium, pak Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po úspěšném ukončení studií působil v různých úřadech až do r. 1955, kdy byl přeložen k manuální práci. Během svého života se setkal s několika významnými duchovními učiteli, např. F. Drtikolem a P. Bruntonem. Jeho duchovní cestu významně ovlivnila manželka Míla. Veřejné působení: přednášky v pražské unitárii v šedesátých  letech 20. století. potom se stal známějším z televizního cyklu GEN 100 Čechů dneška a z televizního seriálu Paměti mystika. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a napsal taky několik duchovně beletrických knížek, jako román Milarepa, Metafyzické příběhy ve třech dílech:

- Kamenná sekera,

- Tajemství jogínovo

- Růžový elixír

Hlavním impulzem inkarnace je Sunce v bráně 34 - SÍLA, uzemnění v bráně 20 - Rozjímání, Nyní

Regena: Jste znám jako mystik, duchovní a osvícený člověk. Co byste nám o sobě sám řekl?

JUDr. Tomáš o sobě: Kluci mi tvrdili již v dětství, že jsem nějak divný. Měl jsem totiž trochu jiné názory než oni, protože jsem své myšlení dovedl pozorovat. Od jedenácti let, a možná už dříve jsem mohl pozorovat svou vlastní mysl, vlastní individualitu. Jako bych byl mezi dvěma póly. Ale je to pro mystika nebo jogína přirozené. Stává se pozorovatelem pozorovatele tohoto světa. Je to těžké nějak nazvat, mystika, jóga, všechno dohromady. Jde vlastně o touhu pro spojení s absolutnem. Prohloubení tohoto stavu vede k rozplynutí ega a tudíž k samadhi. Lidé to znají málo, kdysi se tomu říkalo i bílé čarodějnictví, bílá magie. Já bych řekl, že je to touha po spojení s Pravdou , touha po nalezení pravdy. Když člověka přestane lákat zevní svět a stále se necítí spokojený, pustí se do hledání, až v sobě najde kladnou odezvu. Já jsem ji nacházel velmi brzy, již od dětství. Byly to nádherné zkušenosti.

REGENA: Víme, že váš život nebyl snadný. Souvisí to nějak s vaším určitým duchovním prohloubením?

Z vyššího pohledu nebyla moje životní dráha nesnadná, ačkoliv jsem byl mnohokrát v nebezpečí života. Nechtěl bych z ní ubrat nic, co se mi kdy přihodilo. Protože každý tzv. nesnáz prohlubuje touhu po Pravdě a tím i duchovní prozírání. Nehněvám se proto na nikoho, kdo se o moje životní nepříjemnosti zasloužil, naopak jin děkuji. Z určité části šlo také o následky prastaré karmy. Takže díky Bohu, že je to za námi.

Regena: O vašem setkání s tibetským dalajlámou se hodně psalo. Méně lidí ví, že jste se znal třeba s Pavlem Bruntonem. A jak ovlivnila váš život vaše žena?

JUDr. Tomáš: Ta ho ovlivňuje stále. Spojení s duchovním člověkem je nejrychlejší pomocí na cestě k osvícení. Bohužel je velmi těžké najít tak vzácného člověka. A Pavel Brunton? Přijal mě za žáka hned po první světové válce, ještě z Indie, a s velkými nadějemi do budoucnosti. Tehdy jsem to potřeboval. Splnily se všechny.

Regena: Které další osobnosti byste ještě rád připomněl, že svým způsobem ovlivnili vaši cestu?

JUDr. Tomáš: Mým prvním guruem byla maminka. Měla hluboce náboženskou duši, ale čistě náboženskou, ne klerikální, což byla tehdy zvláštnost. Zvýrazňovala ji touhou po Pravdě bez dogmat. Jednou měla vizi, že vidí Krista v nadživotní velikosti, jak se k ní blíží, zmenšuje se a zjasňuje, až se jí ztratil v srdci. Bylo to pro ni velké poučení, kde Ho má hledat. Mne to také učila. Maminka byla i jasnovidná, věděla předem, co se stane. Poznala třeba i na dálku, když se nám něco přihodilo. To bylo u nás běžné a ani jsme tomu nedivili. Patřilo to prostě k ní. Když jsem trochu povyrostl, začala mi nosit duchovní knížky. Bibli jsem přečetl několikrát, hlavně Nový zákon. Nakonec mě to plně neuspokojilo, nemohl jsem jako malý školák všemu porozumět. Ale touha zde byla, tak jsem pátral dál. Stále jsem se ptal „proč“. Proč byl stvořen svět, proč je tu člověk, proč nezná Boha. Pak jsem se seznámil s jistým letcem, jmenoval se Krabec, velmi dobrý člověk. Ten mně zasvětil do jógy. Četl jí, studoval i učení Ramana Maharišiho. Z jeho knihovny jsem začal čerpat a šlo to rychle. Když jsem si sedl do meditace, pochopil jsem, co se mi stalo v jedenácti letech. Tehdy jsem totiž přišel do jedné jeskyně u Macochy a tam se mi jakoby rozpojila duše, jak jsem se už zmínil. Absolutno bylo v jedné části, v druhé byl človíček, jedenáctiletý kluk. Nevěděl, co se to děje a jak se to dostat do sebe. To byla moje první duchovní zkušenost. Říkal jsem tomu odhmotňování. Mělo to pro mne velký význam, a vlastně dosud má. Cokoliv se mi stalo, třeba i špatného, nějaký malér ve škole, tak jsem se na to díval. Nezaujatě. Mne se to netýkalo, byl jsem ve stálém klidu. Teď třeba vidím, že Tomáš s vámi mluví a já to pozoruji, ani nevím odkud. Ta poslední pozornost je totiž v nekonečnu. Takhle jsem žil.

Když jsem konečně začal meditovat, dostavovaly se neobyčejné vjemy. Objevovala se mi úžasně čistá, křišťálová světla v těle i mimo ně. Jednou jsem se celý proměnil ve světlo. Bylo živé, neuvěřitelně jasné a bylo všude, Později jsem zjistil, hlavně z Bruntonových spisů, že je to stav pokročilejšího jogína, ale není to pravidlem. Objeví se jen u těch, kteří mají probouzenou „hadí sílu“. Přišel jsem tehdy také na to, že jsem takto patrně meditoval již v minulých vtěleních a že se mi vrací staré zkušenosti. Mnohokrát jsem byl také ve vědomí nekonečna. Nekonečným jsem se buď stával, nebo jsem byl v něm, v nekonečnu... a nikde mu skutečně nebyl konec. Je to první budhistický vnor. Ale tehdy jsem vůbec nevěděl, že nějaké zvláštní vnory existují. Myslel jsem zprvu, že tak žije každý. Když jsem zjistil, že tomu tak není, raději jsem to nikomu neříkal, abych nebyl nápadný.

Regena: povězte nám prosím o dalších neobyčejných lidech, s nimiž jste se seznámili. Naše čtenáře to bude moc zajímat.

JUDr. Tomáš: Určitě je bude zajímat Fráňa Drtikol, ke kterému mě zavedla Míla. Byl to výborný člověk, jsem přesvědčen, že ve své době jeden z nejlepších lidí u nás. Poznal absolutno a ztotožnil se s ním. Byla radost s ním meditovat, nebo třeba jen vedle něho tiše sedět. Chodívali jsme za ním s Mílou, ani jsme třeba nemluvili, ale z něho sálalo takové to ….. no, to pravdivé. To člověk rozezná. Nebyl to učitel Míly, žila už tehdy na jeho úrovni, ale málokdo o tom věděl. Fráňa to poznal hned. Míla si to také přinesla z minulých životů. Píše se o tom v knize Za čas a prostor. To je moudrá kniha, kouzelná, a je o ní zájem i v zahraničí. Teď ji překládají v šesti zemích světa.

Úryvek z metafyzických příběhů Eduarda Tomáše RŮŽOVÝ ELIXÍR

Růžový elixír

Rozhodl jsem se, že vyčkám třeba celou noc, abych poznal onoho neznámého varovníka z Austrálie. Když pominula moje náhlá závrat' z prudkého letu, kterou dobře znáte, a já jsem se ocitl nad oním půvabným malým domem u lesa, shledal jsem, že tam nejsem sám. Někdo zde byl přede mnou a čekal snad již na mne. Společně s mým astrálním tělem vznášela se totiž v prostoru jiná mlhavá bytost, utkaná rovněž jako já z pralátky myšlenek a citů a já jsem shledal, že se ke mně blíží s klidným sebevědomím. Zastavila se několik stop přede mnou. Vy jste snad poznal, pane Prokope," pokračoval lékárník, "jak snadno člověk v tomto odhmotněném stavu vycítí  atmosféru produkovanou jinými osobami." Prokop jen němě přisvědčil. "Nuže, přítomnost této bytosti od prvního okamžiku, kdy jsem ji spatřil a dříve ještě, než byla vyměněna jediná myšlenka mezi námi, obestřela mne tak povznášejícím, laskavým a uklidňujícím pocitem, že jsem se této vznešené ušlechtilosti nemohl dost nasytit. Byl jsem jí přímo opojen, nebot' vyzařování klidu a blaha z této bytosti dalo se málem hmatat." "A... Amicus," vydechl jsem jedinou myšlenku, kterou on rázem zachytil. "Ano, týž," pravil neznámý s jakýmsi nádechem neobyčejné vážnosti a pokračoval: "Mám čest s panem magistrem Floriánem, přítelem Dr. Jiřího Kerna...?" Mluvil plynule, zřetelně, nevím již jakou řečí. Vy však víte, že v tomto zvláštním stavu, ve kterém se nyní též my dva nacházíme, nejde o zvuky, ale spíš o jejich vnitřní význam. A ten nyní vystupoval z oné podivné bytosti naprosto jasně, soustředěně a přesně." Prokopa napadlo v té chvíli, že takové astrální chápání obsahu mluvy i myšlení jiných lidí, bylo jistě důvodem, že i on rozuměl včera plynule řeči cizinců ve vile Dr. Kerna. Neřekl však nic, a tak lékárník pokračoval: "Jakási neodolatelnost vyzařovala z neznámého. Vtom jsem si povšiml, že právě tak jako já, i on je dosud poután úzkou "stříbrnou" nitkou ke svému fyzickému tělu, o němž jsem usoudil, že toto leží asi toho času právě tak jako moje pod vlivem elixíru. S tím rozdílem jen, že moje bylo poměrně nedaleko, zatímco fyzická schránka této podivné bytosti byla patrně vzdálena tisíce a tisíce mil.