Chronobiologická psychogenetika

Sigmund Freud se narodil 6.5.1856 v Příbore. Byl známým česko-rakouským lékařem a psychiatrem.

Proslul především jako autor teorie psychoanalýzy. Freud tuto metodu odvodil z hypnózy. Začal ve Vídni, jako výzkumník, Měl 6 dětí, měl problém uživit svou rodinu, nakonec se rozhodl, že vědeckou dráhu opustí, stal se z něho praktický lékař, začal používat metodu elektroterapie, byl to tehdy hit,  ale nakonec od této metody ustoupil. 

Měl to štěstí, že se dostal do Paříže. Léčil hysterické pacienti, tehdy všichni pacienti házeli do této kategorie. Hodně pracoval s hypnózou. Ve Vídni začal jako mladý lékař přednášet a tvrdě narazil. Tvrdil, že hysterií trpí i muži. Učená lékařská společnost se mu vysmála.

Stáhl se a začal intenzivně se věnovat práci se svými pacienti. Pokoušel se používat i hypnózu, ale zjistil, že výsledky nejsou trvalé, hledal jinou metodu, aby ty výsledky zafixovali.

Jeho slavná hysterická pacientka Berta . Fungovala u ní metoda abreakce. Tato dívka měla za úkol pečovat o svého nemocného otce. Ten měl záchvaty, jeho stav se zhoršoval, nakonec zemřel. Ona začala mít potíže, problémy s jídlem , trpěla migrénami, poruchy zraku, řeči, pravé ruky, extrémní střídání nálad, nakonec začala mít úzkostné halucinace,

Matka se s ní nevěděla rady, vyhledala s ní odborníka, Freud použil hypnózu, Berta v hypnóze vykládala všechno, ukázalo se, že její trauma vznikla kvůli péči o otce. Podle Freuda sehrála tady svou roli i potlačená sexualita, Freudovo oblíbené téma/, když musela vidět, že ostatní mladí lidé se baví mezi sebou, a ona nemohla mezi ně. 

Jakmile ty věci odvyprávíme, zmizí to emoční napětí. Hypnóza pomohla mu proniknout do jejího podvědomí.

Případ Berty má v sobě obrovský humánní moment – pomocí slova pacient byl zbaven těžkých hysterických symptomů. Freud, jakmile zjistil, okamžitě pochopil, kolik uhodilo, začal rozvinout svou metodu psychoanalýzy. - Hysterie vzniklá z traumatu.

Další jeho pacientka, která trpěla dehydratací, odmítla pít, Freud věděl, že v pozadí je nějaké trauma. Z její misky se napil nějaký oslintaný bernardýn. Ona byla velice čistotná. Ona si to ani neuvědomila, ale působilo to na ni traumaticky. Freud to odkryl pomocí hypnózy, a příznaky zmizely.

Freud zjistil jednu věc, že některé věci vsugerované v hypnóze nejsou trvalé. Nakonec od té hypnózy upustil. Našel metodu volných asociací. Pacient má mluvit o všem, co mu napadne, psycholog jen poslouchá, Začal vypracovávat metodu psychoanalýzy.

Freud udělal i svou auto-analýzu, když byl v krizovém období. Podvědomí má vlastní zákonitosti, které jsou odlišné od vědomé psychologie. Freud zjistil, že hlavní příčinou je jakási pudová energie. Nazval to LIBIDO – tvrdil, že ta energie je živena sexuálním pudem. Libido je jakási ukrytá energie , pudové energetické zákonitosti, pud sebezáchovy, sexuální pud a pud smrti, Tu pudovou základnu máme stejnou se svými prapředky ze živočišné oblasti, lidská kultura, která se podílí na potlačení pudové složky, to je civilizace.

VÝKLAD SNŮ od Freuda /1900/ zapůsobilo jako bomba na okolí. Zlatá cesta do nevědomí jsou sny. Řeč snů je jakási archaická řeč, sen mluví pomocí symbolů. Sen chce s námi komunikovat, ohlašuje krize, to podvědomí to ví dopředu, co se s námi chystá osud. Chyba veliká, že málo sledujeme sny. Freud sny rehabilitoval.

Sny byly považovány za psychický odpad. Podvědomí v symbolické podobě zaregistruje všechno, jakmile je nějaký živý sen, je dobrý se zamyslet nad jeho symbolikou, ono to podvědomí má kompenzační charakter, ty jednostrannosti vědomí vyrovnává, kompenzuje, disponuje symbolikou, obrazy,

Freud převrátil naruby dosavadní vidinu snu jako prostředku předvídání budoucnosti. Na sklonku devatenáctého století přišel s revoluční myšlenkou rozdělit lidskou duši na úrovně vědomí a nevědomí. Vědomí představuje to, co si v bdělém stavu sami uvědomujeme. Vědomí tak představuje přehledný a logicky uspořádaný svět našich přání a slouží jako zrcadlo, ve kterém jsme schopni spatřit sami sebe.

Naproti tomu nevědomí je temnou stránkou naší osobnosti, která nás nerozlučně provází ale kterou si jen neradi připouštíme. Nevědomí zahrnuje naše sexuální touhy a pudová nutkání, která nás začleňují do světa zvířat. Protože zvířata nemají vědomí, je jejich život ovládán právě nejnižšími pudy. U člověka se život řídí z větší části vědomým rozhodováním. Nevědomí tak představuje temný svět vášní, který dodává našemu životu energii a který je třeba neustálým dohledem vědomí kontrolovat a usměrňovat.

Freud za motor lidské existence považuje právě sexualitu, která se v nevědomí ukrývá. Nejjednodušším příkladem konfliktu vědomí a nevědomí může být běžná mužská touha. Nevědomé sexuální puzení po muži požaduje, aby dokázal, že je dobrým samcem, a snažil se zdolat co nejvíce samic.

Naopak vědomá touha nabádá muže k věrnosti manželce, protože je potřeba zabezpečit rodinu a udržet si čisté svědomí, o neposkvrněné pověsti ve společnosti ani nemluvě o tom, že jsou tato dvě přání v příkrém protikladu, nemůže být pochyb. Jedním z předních míst, kde se podobné konflikty našeho vědomí a nevědomí řeší, je podle Freuda právě svět snů. Svoji analýzu snů proto považoval Freud „královskou cestou do nevědomí“.

Freud prakticky a s velkou fantazií využíval svůj typ intelektu, Prakticky-Umělecký typ myšlení.

Ale za hlavní příčinu všech  psychických potíží považoval potlačenu sexualitu. V tom se projevil taky jeho určitá omezenost, proto s nim nakonec rozešel jeho žák, C.G.Jung., kdo se svým produktivním typem myšlení měl přece jen širší rozhled.