Herrman Hesse
Německý spisovatel Hermann Hesse se narodil 2. července 1877 v městečku Calw ve Württembersku. Pocházel z protestantské, pietisticky silně orientované rodiny, pro niž bylo charakteristické silné morální cítění a neustálá konfrontace s vlastním svědomím.
V atmosféře přehnané náboženské horlivosti – oba rodiče si čtou již od začátku dne v Bibli a modlí se téměř neustále – a kvůli náladě zakyslé morálky, která intenzivně čpí z obou rodičů a kterou prožívá jako neustálou výčitku, zaobírá se malý Hermann již brzy myšlenkou na útěk. Stále znovu je to příroda, která dokáže alespoň dočasně stabilizovat jeho duševní stav, když se dlouhými rychlými procházkami, při nichž se pořádně zapotí, pokouší utéci před svou »vinou«. Matka příroda, kterou vyhledává při každé příležitosti, splňuje pro něj častěji mateřskou roli než jeho vlastní melancholická matka z těla a kostí, trýzněná obsedantními náboženskými představami. Hermann Hesse strávil první školní léta v Basileji (kde rodina v letech 1881–1886 žila) a v Calwu; byl dobrým žákem.
Rodiče předpokládali, že bude pokračovat v rodinné tradici a bude z něho protestantský teolog. V září roku 1891 Hermann vstoupil do evangelického teologického semináře v Maulbronnu. S pietistickou vírou svých rodičů se však neztotožnil. Již tehdy mu bylo naprosto jasné, že nechce být ničím jiným než básníkem. Z maulbronnského semináře Hermann po sedmi měsících utekl. Rodiče ho dali do psychiatrické léčebny v Bad Bollu, kde se v červnu 1892 pokusil o sebevraždu zastřelením revolverem. Byl převezen do nervového sanatoria ve Stettenu u Stuttgartu, kde strávil několik měsíců. Na podzim 1892 začal studovat na gymnáziu v Cannstattu, kde vydržel něco málo přes jeden rok. Rodiče se nakonec smířili s tím, že syn v rodinné tradici pokračovat nebude.
V radixu Hesseho je vidět depresivní strukturu osobnosti /Luna konjunkce Saturn/, většina planet pod obzorem a v ženských znameních poukazuje na submisivní, osobnost. Že nakonec se mu povedlo více-méně úspěšně bojovat se svými stíny, dává mu sílu i dvě planety ve svém domicilu, Jupiter ve Střelci v 1. domě a Merkur v Blížencích v domě sedmém, které se ale nevážou na další složky jeho osobnosti, a jsou sám sobě vládcem
Ze souřadnosti vládců vidět velice komplikovanou, zamotanou osobnost.
Ze stínu svých rodičů – a zřejmě zejména pod vlivem trvale vyčítajícího otce – se však nedokáže vysvobodit ani v přírodě a tak přicházejí první sebevražedné myšlenky. Sní například o tom, že prodělá nehodu a že jej pak mrtvého přinesou domů na márách. Z toho je patrno nejen přání utéci z tohoto bídného života, ale vnímáme tu také agresivitu a pomstychtivé myšlenky, protože chce oplatit svým rodičům jejich negativistický postoj k životu.
V důsledku jeho neustále se projevujícího temperamentu jej rodiče pokládali za nenormálního. Stejně jako to činili jejich vlastní rodiče, i oni se pokoušeli zvládnout situaci ještě většími represemi a ještě intenzivnějším potlačováním. Umístili Hermanna do evangelické školy v Göppingenu, kde se měl zaučit a vycvičit misionářem. Zejména otec opakuje na Hermannovi zcela typickým způsobem martyrium nouze a utrpení, které prožil sám na vlastní kůži a ve své duši. Syn se cítí odstrčen stejně jako svého času jeho otec, který byl odeslán do Revalu, na »chladný sever«, a začíná trpět úpornými bolestmi hlavy. Ve čtrnácti letech musí vstoupit do klášterní školy, aby se tu připravoval na studium teologie, které mu nařídil jeho otec. Hermann prožívá toto období jako jedno velké martyrium, které později spisovatelsky zpracovává ve svém románu Unterm Rad (1906, Pod kolem), v němž mladý hrdina knihy tragicky ztroskotává na strnulých konvencích měšťáckého okolí. Tehdy však podobnou možnost ještě neměl a proto se dostal do velkého nebezpečí. Trápen bolestmi hlavy, nervovými zhrouceními a sebevražednými sny nakonec utíká ze školy, hned druhého dne je však dopaden a »za trest« zavřen na jeden den v temném sklepě.
