Chronobiologická psychogenetika

Narodil se 25.11.1953

Spisovatel Henri Monfort žije v Nantes v Jihozápadní Francii a žije již více než sedm let bez jídla a nemá v úmyslu již více jíst fyzické potraviny. Narodil se šamanskými schopnostmi. V 18 letech se rozhodl jít cestou poznání sebe sama. Co se potom naučil, se stalo později základem pro životní styl nezávislý na jídle. Henri přešel na vegetariánskou stravu, která je v souladu s konceptem "ahimsa" nebo-li nenásilí. Zabýval se transcendentální meditací. Vyrůstal v Bretani, kde lidé jedí enormní množství masa, v rodině, kde ho rodiče nutili jíst maso. Byl často nemocen, měl slabá játra. Poté, co se oženil a měl děti, žil 18 let normálním životem a pracoval v bance. Jako důsledek závislosti na jídle měl nadváhu 120 kilogramů.  

                                                    Až mu děti vyrostly, zaměřil svůj život znovu na duchovno.  

      Přišla mu do cesty kniha od Jasmuheeny s názvem „Žití ze světla.“ Přečetl tuto knihu během jedné noci a rozhodl se přejít na výživu z prány. Co to je prána? To je to, co nazýváme energií života…
„Žiji tím, že jsem jedno se vším, co existuje. A z toho důvodu se můžeme nasytit vším, co existuje.“

Zkušenosti s půsty
Pomocí knihy od Jasmuheeny, která ho provázela, prošel Henry 21. denním procesem. Ačkoli se Henri přes noc rozhodl žít z prány, měl již dva roky zkušenosti s půsty.
Člověk se nemůže začít vyživovat z prány přes noc. Je nezbytné, aby proběhla příprava a ta může být dlouhá, neboť se musí dosáhnout rovnováhy mezi čtyřmi úrovněmi bytí – mentální, fyzické, citové a duchovní. Kromě toho je nutno pochopit rozdíl mezi půstem a žitím z prány.
„Pránická výživa je pro mě jídlo,“ říká Henri.
Půst má časový limit, začnete určitého data a skončíte určitého data. Maximální doba půstu je 4 měsíce. Pak tito lidé nemají žádnou energii a skončí ležící na zemi na infuzích. Pokud pokračujete k bodu, kde je váhový limit, nemůžete se vrátit zpět a váha bude i nadále klesat i když začnete opět jíst, budete takto pokračovat až k smrti.
Půst je dualistický náhled: zde jsem já a tam je vesmír. Použiju své rezervy a odříznu se od vesmíru.
S pránickou výživou budeme získávat energii z vesmíru, takže to je jednotná vize. Spojil jsem se s vesmírem a on mě bude přímo vyživovat.
Podle Henriho je půst velmi důležitý na buněčné úrovni. Budeme držet půst, abychom se vyčistili, ale ne moc dlouho – den, dva, tři dny, týden – ne měsíce. Po čase díky půstu dojde k pročištění těla, které nazýváme detoxikací. Půstem se poodhalí tzv. buněčné vzpomínky – jsou to všechna onemocnění, kterými jste prošli, stres, který jste nashromáždili v průběhu života, dokonce i když jste byli vyléčeni, zanechá stopu ve vašich buňkách. Takže půstem vymažeme tyto vzpomínky. Existuje něco, co nazýváme „rodinná paměť,“ což znamená, že existují lidé, kteří ve stejném věku zopakují nemoci, které měli jejich rodiče nebo prarodiče. Tohle se odstraní také.
To se stane během prvního týdne tohoto procesu. Musíme si uvědomit, že když jíme 3x, 4x denně, nikdy neprojdeme detoxikační fází. Shromažďujeme toxiny v těle, v tucích, v kloubech a to je příčinou onemocnění. Takže půst je nezbytný  a dobré detoxikace můžeme dosáhnout po třech měsících půstů. Takže když budeme držet čas od času půst, naše tělo bude vyčištěno.
A na citové úrovni musíme dostat ven nutkavý vztah k jídlu a také emocionální náhradu, kterou v něm nacházíme.

. V současné době spí Henri 2 hodiny, ale vzbudí se, jakoby spal 7 nebo 8 hodin. Jakmile je příprava hotova, přejdeme na 21 denní proces přechodu ke stavu žití nezávislého na jídle. Prvním krokem je půst na vyčištění organismu. Na mentální úrovni je nezbytné jít nad rámec obav a omezení typu: Půjde o strach? Budou tam úzkosti? Objeví se nutkání? Budu hledat obchod, abych našel jídlo? Co se stane? Dalším požadavkem je mít neochvějné přesvědčení, že pro lidské bytosti existuje možnost přežít bez fyzického jídla.    

                                                                            Henri Monfort pořádá přednášky, které jsou zaplněné několik měsíců dopředu. Provádí procesem menší skupiny i těch, kteří si to chtějí jen vyzkoušet, aby se seznámili s úžasnými možnostmi našeho těla. Henrimu opět narostly vlasy, kůže se zlepšuje, zlepšil se mu zrak, už téměř nenosí brýle. Jelikož měl nezdravá játra, měl velmi suchou kůži tzv. „hadí kůži, něco jako trudovitost, vyrážky apod. Úplně se to ztratilo. V minulosti měl artritidu, geneticky po dědečkovi. V 35-ti letech měl písařskou křeč, jinými slovy zneschopňující revmatismus, kdy nemůžete uchopit předmět, nemáte sílu, takže ho upustíte. Měl problémy s páteří, vyhřezlé plotýnky. Vše mělo souvislost s toxiny, které se usazují v kloubech. S pránickou výživou nastalo velmi rychlé zlepšení.

Neexistuje žádné omezení v příjmu prány, čím více budete konat, tím více energie tam je. Takže můžete hodiny chodit, řídit, hodiny pracovat, rychleji číst knihy s větší schopností soustředění, spíte jen 2-3 hodiny, takže můžete použít tento čas k práci na internetu nebo čtení knih. Odpadá vám nakupování jídla, vaření, uklízení, umývání... Také méně utratíte, spotřebujete méně elektřiny, žijete jednodušeji. Henri Monfort pořádá přednášky, které jsou zaplněné několik měsíců dopředu. Provádí procesem menší skupiny i těch, kteří si to chtějí jen vyzkoušet, aby se seznámili s úžasnými možnostmi našeho těla a jeho samoléčebnými procesy.
 

 Breatharián člověk, který žije nezávisle na jídle. Tříhodinové povídání o neuvěřitelném fenoménu „stravy pouze ze vzduchu a z prány", kterou údajně úspěšně praktikuje na zeměkouli už 30 až 40 tisíc lidí.

REPORTÁŽ

Bez jídla člověk přežije nejvýš tři měsíce, bez vody tři týdny. Vy tvrdíte, že nejíte devět let. Jak je to možné?

Je třeba jasně rozlišit mezi hladověním a pránickou potravou. V tom je veliký rozdíl. Já se vyživuji, ale ne jídlem. Pokud hladovíte, vyčerpáte svoje zásoby a maximálně po čtyřech měsících je po vás. Mnoho lidí má dualistický pohled na svět. Tady jsem já a to je vesmír. Pokud se vnímáme odděleni od vesmíru a přírody, vyčerpáme si brzy svoje miniaturní zásoby. Pránická potrava, kterou se živím já, je výživou. To znamená, že jsem sice přestal jíst, ale naprogramoval jsem své buňky tak, že nebudu hladovět, ale vyživovat se vesmírnou energií.

Takže vy sice nepřijímáte fyzickou potravu, ale nehladovíte?

Jím nonstop dvacet čtyři hodin denně. Mé buňky si berou pránu ze všeho, co mě obklopuje.

Pijete tekutiny?

Vodu piju, protože tak jako se sprchujeme zvenku, já se vodou čistím zevnitř. Když ale jsem třeba na dovolené, tak ani nepiju.

Kolik vody pijete denně?

Dnes je to například jeden lok.

Potřebujete vodu k přežití?

Můžu přežít bez vody. Existuje muž, který nejí ani nepije už sedmdesát let. Je mu osmdesát pět let. Vyšetřovali ho vědci v nemocnici (v západoindickém Ahmadábádu, pozn. aut). Byl několik měsíců čtyřiadvacet hodin denně pod dohledem kamer. Vyšetřovali ho i magnetickou rezonancí. Zjistili, že skutečně nejí ani nepije a má orgány pětadvacetiletého muže.

Vy jste se taky podrobil lékařskému vyšetření?

Ne. Nevstoupím do medicínského systému. Už byly případy, kdy lidi jako on byli vyšetřováni lékaři, ale vždy to bylo zameteno pod koberec. Nezveřejnilo se to.

Často používáte termín prána. Co si pod ním máme představit?

Tento pojem vychází z indické hinduistické tradice. Taoisté tomu zase říkají cchi. Je to něco, co odpovídá našemu výrazu životní energie. Pokud požádáte vědce, aby vám vysvětlil, co je život, vysvětlí vám všechny podmínky nutné k existenci života. Ale nebude schopen vám vysvětlit, co to ten život je. Jak to, že z malého semínka vyroste dvacetimetrový strom. Prána je nekonečná a neomezená energie. Je všude. Stačí si ji vzít. Je zadarmo.

Proč jste se rozhodl přejít na pránickou výživu?

Je to už devět let, co jsem s ní začal. Dva roky předtím jsem vážil sto dvacet kilo. Měl jsem zdravotní problémy. Srdce mi bušilo a těžko se mi dýchalo. Jednou jsem vyšel takové docela nízké schody a pak na nich hodinu stál, protože jsem nemohl popadnout dech. To byl moment, kdy jsem si řekl, že s tím musím něco udělat. Je to už jedenáct let. Během následujících dvou let jsem začal dělat krátké půsty. Tak dvou, třídenní. A pak jsem zase dva, tři dny jedl. Během těch dvou let jsem zhubl třicet kilo. A pak jsem jednoho dne navštívil přítele, který mi dal knížku Žít ze světla od autorky Jasmuheen. (Australanka, která se vyléčila z rakoviny prsu tím, že přestala přijímat potravu a přešla na výživu z prány, pozn. aut.) Za jednu noc jsem ji přečetl. Druhý den jsem se začal vyživovat pránou. A už jsem nikdy nepřestal.

Jak ten přechod probíhá? Asi si nedáte jeden den steak a pak už jen pránu?

Nejprve je třeba se připravit. Ta příprava trvá jeden či dva roky. Jí se méně. Ale zato kvalitně.

I maso?

Klidně i maso. Velmi často se lidé stávají vegetariány, ale není to nutné. Hlavní je snížit objem přijímané potravy. Vkládají se malé půsty, jeden, dvoudenní. Musí se poznat, jak tělo reaguje, když nepřijímá potravu. Aby člověk mohl přejít na výživu z prány, musí být v souladu tělesná, emoční, rozumová a duchovní složka. Když se člověk cítí připraven, může proběhnout proces, který trvá jedena dvacet dní. Na jeho počátku se přijímá to, co tělo zná. Využíváme neurovegetativní systém. Pokud člověk pocítí hlad, a obvykle to bývá v poledne a večer, udělá si vizualizaci bílého světla, a představuje si, že vstupuje do každé buňky. Aby buňky pochopily, že jejich potravou bude prána. Všech pět smyslů se učí jinému programu. A začnou nám přinášet to, co máme z jídla. Třeba tahle květina (bere do rukou květinu ze stolu) mě vyživuje svou barvou. Dotykem. A když si k ní přičichnu, tak i svou vůní. Voňavé jídlo mi dává výživu nosem. Zvuk, hudba a zpěv mě také vyživují. Jste pak jako houba, která je neustále nasycena vodou. Neustále naplněna.

Tak, jak to říkáte, to zní velmi jednoduše. Proč tedy lidé jedí?

Jsou na to zvyklí. Říká se to tak. Je to naše víra už od dob, kdy jsme byli úplně malincí. Tuhle víru nám už dává maminka a tatínek, když nám říkají, ať jíme, nebo že budeme nemocní. A taky nám to říkají lékaři. Dietologové zase říkají, musíte jíst tak a tak, jenže se ve svých radách liší. V naší mysli je zakotvena pevná víra, že se musí jíst, aby se přežilo. Zemědělsko-potravinářská lobby využívá tohoto strachu, který je velmi zakořeněný, aby lidi otrávila. Aby onemocněli. Potom je totiž farmaceutické firmy mohou léčit. Nemoci, které jsou způsobeny jídlem, jsou pro ně velmi zajímavé. Diabetes, zvýšený cholesterol. To vše je z jídla. Věřím, že osmdesát pět procent nemocí je způsobeno jídlem.

Není to příliš radikální tvrzení?

Nemyslím. Když jíte, využijete na výživu svého organismu jen patnáct procent. Zbytek jsou odpady a toxiny. A pokud lidé jedí příliš, tělo se nedokáže toxinů zbavit. Ukládají se v kloubech a ve svalech a způsobují opotřebování těla a snížení imunity. Pak přijdou nemoci, stárnutí a smrt. Když s tím přestanete a budete přijímat pránu, nebudete dostávat patnáct procent výživy, ale sto. A nebudou ve vás už žádné odpady a toxiny. Systém se sám zreguluje a vyčistí. Dostane se do perfektního stavu. Přestanou přicházet nemoci a v další fázi se vaše tělo omladí.

Jak se změnil váš zdravotní stav poté, co jste přešel na výživu pránou?

Až neuvěřitelně zázračným způsobem se zlepšil. Trpěl jsem revmatismem, neudržel jsem nic v rukou. Měl jsem potíže s páteří a vyhřezlé plotýnky. To vše zmizelo. Mé tělo začalo mít schopnosti, jako když mi bylo dvacet. Do té doby jsem byl plešatý a pak mi začaly znovu růst vlasy. Kvůli nemocným játrům jsem měl velmi suchou kůži, i ta se mi zlepšila, stala se pružnější. Viklaly se mi zuby a krvácely dásně. To zmizelo. A celkově jsem od té doby, co nejím jídlo, už neonemocněl.

Prý taky spíte hodinu a půl denně. Je to pravda?

Když přestanete s jídlem, doba, kdy potřebujete spát, se zkrátí na polovinu. Mně už opravdu stačí spát hodinu a půl denně.

To tedy máte hodně času. Jak ho trávíte?

Ano, mám hodně času, denně mám jeden den navíc proti ostatním. Dostávám každý den 100 až 150 e-mailů. Odpovídat každému člověku trvá velmi dlouho. To dělám během noci. Protože jsem šaman, starám se na dálku o lidi, kteří mě o to požádají. V devět ráno už ke mně chodí lidi, o které pečuji. Tak to jde až do osmi či devíti večer. Pak si lehnu.

Jak se o ně staráte?

Starám se o ně pomocí prány, tedy vesmírné energie. Má neomezenou kapacitu léčit to, čemu říkáme buněčná paměť. Pokud máte nějakou nemoc, zanechá vám stopu na buněčné úrovni. Pokud tu stopu nezahladíte, nemoc se může vrátit. Člověka, který má rakovinu a uzdraví se z ní, může po dvou, třech letech potkat recidiva. Je to dáno buněčnou pamětí. Prána umožnuje vymazat buněčnou stopu a nastolit fyzickou, emoční, intelektuální a duchovní harmonii.

Kolik lidí na světě se vyživuje pránou?

Třicet nebo čtyřicet tisíc lidí se tak živí už dlouhá léta. Milióny lidí započaly tento proces, dostaly se i do jedenadvacetidenního období přechodu, ale nechaly toho.

To znamená, že to není vhodné pro každého?

Je to pro každého, ale je potřeba se dobře připravit. Nejprve se musíte zbavit všeho strachu. Nemůžete praktikovat tuto techniku, pokud nemáte absolutní důvěru v životní energii. Musíte se taky zbavit víry, že musíte jíst. Takhle je třeba se připravit.

Říkáte o sobě, že nejste žádný guru. Že jen předáváte svou zkušenost. Že nikoho nenavádíte. Nechcete, aby se kolem vás sdružovali lidé?

Doprovázím různé skupiny lidí, kteří se rozhodnou přejít na výživu pránou, v onom období jedenadvaceti dnů. Lidé mě žádají, abych s nimi byl. Po jedenadvaceti dnech s nimi však ukončuji kontakt. A oni pokračují ve svém životě. Často mě informují o tom, co je nového, ale každý si žijeme svou realitu. Je to cesta svobody, která učí člověka být soběstačný a na které nemám jiného učitele než sebe sama.

Před pěti lety se vám narodil syn. To už jste se živil pránou…

Byl jsem čtyři roky na práně. Takže můj syn má polovinu pránických buněk. Žije se svou matkou v Itálii a já za ním jezdím. Vždy jednou měsíčně na týden. Tehdy nejí a je plný energie a zdraví. Když je se svou matkou, tak jí, ale je nemocný. V jeho mamince je hodně strachu a já s tím nemůžu nic dělat.

Co s vámi dělá třeba vůně pečínky? Nemáte na jídlo vůbec chuť?

Když ucítím pečínku, stačí to, protože ta vůně mě nakrmí. Nemusím ji ale jíst. Když jdu do pizzerie či do dobré restaurace, stačí mi to. Říká se, že kuchaři, když vaří, nemají vůbec hlad. Existují znalci vína, kteří k vínu jen čichnou, trochu ochutnají, a jsou schopni určit všechny jeho vlastnosti. Existují i lidé s tak vyvinutým čichem, že jsou schopni určit všechny květiny, ze kterých se vyrobil třeba parfém. Já nemám hlad ani chuť jíst.

Ale kávu jste si dal. Proč?

Můžu pít vodu, kávu, čaj i vývar z bylinek. Ale džus už ne, to už je potrava. A káva je šamanská bylina.

Když se setkáváte s přáteli a oni jedí, jak to vypadá?

Většinou si dám vodu. Žiji normálním společenským životem, chodím do restaurací, na oslavy. Normálně slavím třeba i silvestra. A vůbec mi nevadí, že lidé jedí. Spíš vadí jim, že já nejím.

Vyprávěl jste mi o restauraci v Kalifornii, která je pránická. Jak funguje?

Ano, pár lidí se tam rozhodlo udělat pránickou restauraci. Lidé si v ní zaplatí jídlo a pak už jen dýchají a čichají. Jídlo pak rozdělí mezi chudé.

Cožpak je v Kalifornii tolik lidí, kteří se živí pránou?

Ano. Žila tam Jasmuheen. Už je to třicet let, co začala s pránickou výživou. Ovlivnila mnoho lidí.

Rozdíl mezi dítětem v Africe, co zemře hlady, a člověkem, co přežívá na práně, je tedy jen v psychice?

Dítě, které umírá hlady v Africe, hladoví. Pránou se my, co nejíme, vyživujeme. Kdybych nepřijímal pránu, jsem už dávno mrtvý