Rüdiger Dahlke /nar. 25.7.1951 v Berlíně/ je německý lékař a psychoterapeut se zaměřením na holistickou (komplexní) medicínu. Vystudoval lékařství na univerzitě v Mnichově, poté absolvoval lékařskou přípravu v oboru přírodní léčby a psychoterapie.
V letech 1977 až 1989 spolupracoval s Thorwaldem Dethlefsenem, v této době získal praktické poznatky z oblasti regresní terapie.
Pane Dahlke, poznal jsem vás před lety jako spoluautora knihy Nemoc jako cesta, která mě fascinovala a otevřela nové obzory. Kniha se stala světovým bestsellerem, že?
Tato kniha existuje v mnoha jazycích a stala se bestsellerem také v jiných zemích. Mé knížky byly přeloženy celkově do 27 jazyků a mnohé z nich se staly bestsellerem, jako například nedávná Peace Food – Jak vyléčíme naše tělo a naši duši, když se zřekneme masa a mléka a Zákony osudu – Pravidla hry pro život, nebo Princip stínu a Duševní infarkt – mezi vyhořením a unuděním.
Myslíte si, že jsou lidé schopni “nemoci” naslouchat?
Já to zažívám bez přestání. Knížky jako je lexikon Nemoc jako symbol vedly k tomu, že mnoho lidí na celém světě naslouchá symptomům svých chorob a pátrá po jejich významu.
Napsal jste řadu dalších knih. Věnujete se v nich převážně tělu, duchu a duši.
Ano, přesně tak. Většina z nich byla přeložena také do češtiny.
Oblastí vašeho výzkumu jsou zejména vztahy psychického rozpoložení a tělesných symptomů.
Vycházím z toho, že tělo se stává jevištěm pro témata, kterým se duševně nevěnujeme vůbec nebo jen nedostatečně.
Znamená to tedy, že naše osobnost a psychické rozpoložení nás dělá náchylnějším pro určité nemoci?
Nevyřešené duševní problémy nás jistě dělají náchylnějšími na „obrazy choroby“ na našem těle.
Předpokládejme, že za vámi přijde člověk, který bude vědět, kde je jeho psychická zátěž. Co potom? Poskytujete lidem pomoc při zpracování jejich problémů? A uzdraví se pak tito lidé?
Přirozeně, když “naše“ medicína běží mimo medicíny subvencované pojišťovnami, lidé si také zjistí, zda jim to pomáhá. Opak si může dovolit jen takové zdravotnictví, které je lidem poskytované zdarma, ač má silné vedlejší účinky. Nakonec, v Německu jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí (po chorobách srdečně-cévního systému a po rakovině) chyby medicíny a vedlejší účinky léků. U nás v léčebném centru v Johanniskirchenu si můžeme být jisti, že pacienti přijdou na základě doporučení svých známých, kterým psychoterapie pomohla. Máme kromě toho i zpětnou vazbu od pacientů. Při mých jarních a podzimních seminářích léčebného půstu potkávám mnohé pacienty opakovaně po mnoho let.
POHLED HOLISTICKÉ MEDICÍNY
Jak se vlastně alopatická medicína dívá na psychiku jedince? A jak se na ni dívá alternativní nebo raději holistická medicína, kterou propagujete?
Alopatická medicína se o psychiku prakticky vůbec nestará, i když o ní stále častěji hovoří. My děláme výklad tělesných symptomů a objevujeme jejich duševní a duchovní obsahy. Samozřejmě pak pacientům radíme, aby se s těmito tématy vypořádali na vědomé rovině, protože jenom tak si tělo bude moct oddechnout a znovu být zdravé. Vycházím z toho, že člověk je vždy souborem těla a duše, přičemž k tomu přistupuje i spirituální dimenze, aby život měl vůbec smysl. Bez smyslu života podstupujeme nebezpečí, že přijdou deprese a vyhoření – tedy dvě z nemocí, jichž výrazně přibývá.
Jak se zbavit depresí? Co k tomu říká duše?
Odpověď na tuto otázku vám dá moje kniha Deprese – Cesty z temné noci duše, která má více než pět set stran. V podstatě se u deprese jedná o smíření se s tématem umírání.
V jedné ze svých knih pojednáváte o zákonech osudu…
Ta kniha se jmenuje Zákony osudu a pojednává o „pravidlech hry“ našeho života. Na prvním místě se věnuje zákonu polarity, pak zákonu přitažlivosti a tak dále.
Můžete čtenářům vysvětlit některý zákon?
Zákon polarity je jako nejdůležitější zákon osudu například zodpovědný za to, že při neznalosti polarity a principu stínu se z horoucí lásky časem vyvine studená nenávist. Pokud bychom si byli vědomi zákona polarity, mohli bychom vztah přeměnit na šanci vývoje. Dalším projevem tohoto zákona je například to, že téměř všichni velcí politici – bojovníci za mír – byli usmrceni rukou vraha z vlastních řad. Myslím zde na Gandhího, Martina Luthera Kinga, na Daga Hammerskjolda a Olofa Palmeho, na bratry Kennedyovy, na Sadata a Rabina.
Myslíte si, že je naše společnost zdravá?
Přirozeně není! To dokazují i údaje klasické medicíny, podle kterých úplně zdraví lidé existují jenom v učebnicích.
SVĚT JE NEMOCNÝ
Souvisí to s vaší další knihou Čím onemocněl svět?
Tuto knížku jsem napsal, protože mne zajímá problematika životního prostředí, ale také hospodářská a politická témata. Cítím spoluodpovědnost za mnohé z našich dnešních problémů. Kromě toho se mé knihy Zákony osudu, Princip stínu a Principy života dají přirozeně použít na všechna tyto témata.
Je to důsledkem toho, že pijeme nekvalitní vodu, jíme nekvalitní potraviny a dýcháme nekvalitní vzduch? Jsou ještě i další příčiny, které nás ovlivňují?
Vychází to z psychiky, tu považuji za nejdůležitější. Nekvalitní výživu – věnuji se tomuto tématu ve své knize Peace Food - a nekvalitní vodu považuji za druhořadé.
Mám pocit, že všechny ty kauzy kolem šílených krav, ptačích chřipek atd. jen ukazují, že by lidé měli ustoupit od konzumace masa. Jaký je váš názor?
Co se týče tělesné roviny, ve své knize Peace Food poukazuji na souvislost mezi špatným zdravotním stavem obyvatelstva – od srdečních infarktů až po rakovinu – a konzumací živočišných proteinů. Obě roviny – tělesná a psychická – by se měly smysluplně doplňovat.
Jsem vegetarián tíhnoucí k raw-food (syrové stravě), vy jste vegan… Je to vše jen o nezabíjení a nejezení našich „bratří a sester“ nebo má tento vývoj i další význam?
Pochopitelně ano. Mé stravování čistě rostlinnou stravou má co do činění také – jako protiváha - s humanitárními katastrofami, hladomory, s ekologií a samozřejmě i se zdravím jako takovým. Konzumací masa se do našeho těla dostávají všechny ty rezistentní kmeny, na druhé straně se vývojem rezistence vůči nim stávají antibiotika neúčinnými.
VÝZNAM DETOXIKACE
K ozdravění našeho těla pomohou detoxikace, půsty – vy sám je praktikujete, že?
U nás v centru TamanGa v Jižním Štýrsku v Rakousku, které jsem letos založil, všichni konzumujeme jenom plnohodnotné rostlinné potraviny. Tomuto tématu se také věnuji v knize Detoxikace – Pročištění – Relaxace.
Jaký názor máte na tzv. Breussovu dietu – 42 denní půst?
Je to velice účinná metoda, vyzkoušel jsem ji sám na sobě.
Zabýváte se i meditací a cvičeními. Je tomu tak?
Napsal jsem k tomu i několik knih, jako např. Cesty ke středu. Meditace zazen je už dlouhou dobu integrální součástí mého každodenního programu.
Zabýváte se duší, ženskou i dětskou duší - jaké jsou zde specifika?
Pravděpodobně máte na mysli princip Měsíce, ke kterému patří všechno ženské a dětské. Měsíc je jedním z dvanácti archetypů. Abychom mohli skutečně léčit, zabývat se prevencí a umožnit našim záměrům vyplnit se, musíme se obeznámit se všemi dvanácti principy života. Musíme se s nimi vyrovnat a smířit, jak to popisuji v knize Principy života.
Jaké mohou být skryté příčiny nemocí?
Na úrovni příčin se může seběhnout mnoho vlivů: duševní témata, tělesná témata – například dietní chyby, ekologické problémy, atd.
TÉMA UMÍRÁNÍ NEMÁ BÝT TABU
Zabýváte se i tématem umírání…
Také k tomuto tématu jsem nejdřív napsal jednu kapitolu v knize Životní krize jako šance vývoje a pak nedávno celou knížku s názvem O velké proměně.
Impulzem k napsání knihy bylo pomalé a vědomé umírání mé milované tchyně v bezprostřední blízkosti, s kterou jsem se musel loučit. Také dva z mých třech nejlepších přátel již odešli, z mých učitelů mě „předběhla“ už většina. Důležitých průvodců na mé cestě života odešlo již také několik, jako například nedávno Thorwald Dethlefsen. A samozřejmě mě k tomu tématu přivedl také pocit, že umírání je tématem, které se hrubě zanedbává.
Jak bychom mohli otevřeněji přistupovat k otázce umírání?
Smrt nás neustále ohrožuje a do její blízkosti nás neustále žene i způsob, jakým zacházíme s problematikou atomové energie. Naši atomoví politici, kteří s klidným svědomím vzali na vědomí Černobyl a Fukušimu, si neustále zahrávají se smrtí miliónů lidí bez toho, aby si toho byli vědomi. V tomto smyslu nám také katastrofy, jako byla například ta japonská, neustále připomínají naši smrtelnost a též to, jak s touto otázkou nejsme vypořádaní. Kdyby teď museli být evakuované miliony lidí a tyto miliony by před očima nás všech pomalu umírali, kromě strachu by to vyvolalo i nové povědomí smrti. Musím se však ptát, proč si vždy, když se chceme něco naučit, zvolíme tuto děsivou úroveň? Ten, kdo pochopil Zákony osudu tak jako Pravidla hry pro život, ví, že tímto velkým tématům života se v žádném případě nevyhneme. Smrt a konečnost našeho života k nim rozhodně patří.
Co sledujete vašimi přednáškami a knihami? Chcete lidi posilnit v tom, aby převzali zodpovědnost sami za sebe?
Určitě! Mým snem je „Pole nakažlivého zdraví“, třeba podle motta: „Představ si, že farma-průmysl spolu s médii a politiky si vymyslí ´klokaní chřipku´ a nikdo jim už na to nenaletí.“ Kdyby namísto těch dvaceti tisíc registrovaných čtenářů mého zpravodaje jej přečetlo dvacet milionů, nebyla by panika ohledně ptačí a prasečí chřipky vůbec vznikla.
NASLOUCHÁM SIGNÁLŮM SVÉHO ZDRAVÍ
Co děláte pro své zdraví?
Pokouším se zůstat vitálním, naslouchat signálům svého těla ve smyslu „Nemoci jako symbolu“, dodržovat pravidla osudu a přijmout i své temné stránky ve smyslu „Principu stínu“. Kromě toho se rád pohybuji, dělám (i řízené) meditace, pravidelně dvakrát ročně se postím spolu s účastníky mých seminářů na toto téma. Stravuji se vegansky a každé ráno užívám lžíci syrové stravy „Take me“, která mě zásobuje dostatkem serotoninu.
Vaše práce překračuje povinnosti lékaře, má i spirituální a až mystickou dimenzi. Z čeho vychází váš filozofický a duchovní světonázor?
Můj světonázor vychází z hermetické filozofie a ze zákonů osudu, jak jsem je představil ve své knize Zákony osudu – Pravidla hry života. Taktéž vychází z poznatků reinkarnační terapie, kterou jsem léta praktikoval ve svém léčebném centru, a kterou nyní nabízejí mí spolupracovníci.
V dubnu budete mít v Praze přednášku a seminář - přijíždíte do Prahy poprvé?
V Praze jsem byl už mnohokrát. Když jsem byl mladý, vedl jsem skupinu Amnesty International, která se po Pražském jaru starala o politické zajatce. Do Prahy jsem často vozil peníze, které jsme nasbírali. Byl jsem tedy v Praze již minimálně dvacetkrát. Ale teď jsem mimořádně rád, že do Prahy mohu přijet za úplně jiných okolností. Také jsem tady našel paní Izabelu Platznerovou, která organizuje mé semináře na Slovensku a v Čechách a která také překládá a vydává mé knížky.
